pátek 6. října 2017

RECENZE – Tichá modlitba

Originální název: Lost Girls
Autorka: Angela Marsons
Překlad: Tatjana Jandourková
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání v ČR: 2017
Počet stran: 424
ISBN: 9788024258119

Anotace:
Ztratily se dvě.
Vrátí se jen jedna.
Ti druzí mají smůlu.
Jejich holčička
zemře…

Zmizení Charlie a Amy, devítiletých nejlepších kamarádek, znamená pro jejich rodiny tragédii. Textová zpráva potvrzuje to, čeho se všichni obávali: obě se staly oběťmi únosu. Další esemeska jim však vyrazí dech – nutí rodiče postavit se proti sobě a bojovat o život svého potomka. V tu chvíli se do případu vkládá Kim Stoneová a její tým.
Zdá se, že tentokrát budou mít co do činění s neobyčejně krutými zločinci. Klíč k případu však nejspíš tkví v temné rodinné minulosti. Čas se však krátí a Kim nechce dopustit, aby něčí dítě zaplatilo za chyby dospělých nejvyšší cenu…

Jsou uneseny dvě dívenky, ale vrátit domů se má jen jedna. Kdo z rodičů nabídne vyšší částku, ten své dítě zachrání. Přijde vám to šílené? Mně také. Rovněž Kim Stoneová je případem hodně rozrušená. Navíc jednu z matek unesených holčiček zná ze své minulosti. Ví, že musí zachránit obě holčičky, jinak by si to nikdy neodpustila. Má v čerstvé paměti podobný případ, který se odehrál před rokem. Bohužel, vrátila se pouze jedna dívka. Něco se tehdy muselo stát. Nedošlo ani k předání výkupného, ovšem jedna dívka byla přesto propuštěna, druhá se naopak už nikdy neobjevila. Kim nedopustí, aby se to stalo podruhé. Jde o stejné únosce nebo pouze napodobitele? Kdo má žaludek hrát tak šílenou hru o životy dvou nevinných děvčátek?


Na třetí knihu Angely Marsons jsem byla hodně zvědavá, ale kočírovala jsem svá očekávání, protože předešlé dvě knihy se mi sice líbily, ale přece jenom jim něco malinko chybělo, abych mohla nadšeně vydechnout. Ovšem tentokrát to přišlo. Jak se říká do třetice všeho dobrého. Z počátku jsem si sice říkala, ano, bude to dobré, ale plyne to pomaleji, uvidíme. Po přehoupnutí se přes polovinu jsem však už jenom hltala a hltala stránku za stránkou. A posledních 140 stran jsem musela přečíst na jeden zátah a jen jsem se modlila, aby mě někdo nevyrušil a nemusela jsem knihu odložit. Tolik napínavé to bylo. Pachatele jsem neodhalila a musím se přiznat, že jsem neměla ani podezření, tudíž jsem byla dost překvapená.

Každá žena a navíc matka mi dá jistě za pravdu, že pokud v podobných příbězích vystupují děti, je kniha o to víc psychicky náročná a rozseká vás. Navíc autorka si občas nebere servítky a některé pasáže jsou opravdu drsné, až vás zamrazí v zádech. Ovšem to všechno má správný psychothriller mít a já proto dávám velký palec nahoru.

Co se týče Kim Stoneové, naší hlavní postavy, musím říct, že v této knize mi byla zatím asi nejsympatičtější. Autorka ji pomalu „polidšťuje“, nadále ale zůstává samozřejmě svérázná a občas si vyloženě do pusy nevidí. To k ní ale patří, jinak by to nebyla Kim. Hodně mě baví.

Kapitoly v knize jsou poměrně krátké, což beru také jako plus.

Takže třetí kniha Angely Marsons je za mě zatím nejlepší a moc doporučuji. V Němém křiku a poté i v Ďábelských hrách, jsem postrádala takový ten správný náboj, ovšem Tichá modlitba měla vše, co jsem očekávala. Byť pomalejší rozjezd, o to více nás autorka napínala a vrcholná gradace neměla chybu.

O autorce:
Angela Marsonsová pochází ze středoanglické průmyslové oblasti Black Country, kde dodnes žije se svou partnerkou, labradorem a upovídaným papouškem. Debutovala v žánru společenských románů (My Name Is, The Middle Child), poté se začala věnovat kriminální próze a napsala Němý křik,první případ Kim Stoneové (2015).Ten zaznamenal fenomenální úspěch: déle než měsíc vévodil žebříčku bestsellerů britského Amazonu, na něm i na americkém Amazonu se dostal mezi pět nejprodávanějších titulů roku, periodika The Guardian a The Bookseller ho zařadila mezi deset nejlepších krimi roku a vyšel v 19 zemích. Ještě téhož roku vydala Angela druhý a třetí Kimin případ, Ďábelské hry a Tichou modlitbu, o rok později další dva díly... a počet prodaných výtisků jejích detektivek překročil hranici dvou milionů. Autorka přislíbila celkem dvanáctisvazkovou sérii.

Hodnocení: 95%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji Euromedii Group a Lucii van Koten. Knihu můžete zakoupit zde.

4 komentáře:

  1. Je úplně kouzelné, jak to každý vnímá jinak... :) Skvělá recenze, Šári, a jsem neskutečně ráda, že sis knihu tak užila. Přestože jej až tak nesdílím, rozhodně neodolám dalšímu dílu a budu doufat, že se (pro mě) autorka trochu zvedne, abych měla chuť pokračovat i dál. Tak se měj krásně a přeji co nejvíce takovýchto senzačních čtenářských zážitků! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristýnko, úplně mi bereš slova z pusy :) Samozřejmě jsem už taky četla tvoji recenzi a říkala jsem ji, jak je krásný, že knihy působí vážně rozdílně. Jen jsem ti to ještě nestihla do komentu napsat. Měla jsem pocit, že jsme četla každá úplně jinou knihu :) Sama jsem překvapená, že mě knížka tak nadchla, protože vždy mi u autorky chyběl nějaký ten bonbonek, třešnička. I tady jsem se rozjížděla velmi pomalu. No, jsem fakt ráda, že mě to chytlo a bavilo, vždy mě zklamání a zbytečná očekávání mrzí a tady mě to mrzí tedy za tebe. Ale snad si další díl užiješ :) Krásný víkend :)

      Vymazat
  2. Spisovatelku vůbec neznám, ale to při množství knih, které v různých nakladatelstvích vychází, je pochopitelné. A pravda je, že na každého knihy působí jinak, každý má rád i jiný žánr a vybírá si knihy dle toho. Já mám ráda psychothrillery, takže si připisuji na svůj seznam Šárko - no je čím dál delší :o)).
    Krásný den.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Álo, pokud by jsi chtěla sledovat vývoj hlavní postavy Kim, tak začni prvním dílem série Němým křikem :) Toto je třetí díl, nicméně lze číst i samostatně a mně se líbil zatím nejvíc :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥