středa 1. listopadu 2017

RECENZE – Střípek malachitu

Autor: Zdeněk Hanka
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání v ČR: 2017
Počet stran: 224
ISBN: 9788075435309

Anotace:
Gina hlasitě vzlykala, cítila tu past, beznaděj a hroznou vinu. Nejenže přejela člověka, ale zničila život i svému manželu Alanovi, úspěšnému právníkovi. Ujela od nehody a nic neřekla. Alan však pravdu zná, a když zametá stopy, aby Ginu ochránil, dopouští se osudných chyb.

Gina se ocitla v nesprávnou dobu na nesprávném místě. To samé můžeme říct o bývalém houslistovi Simonovi Herbertovi, kterému dnes už nikdo neřekne jinak než Hrbáč. Okolnosti ho z výsluní hudební kariéry zavedly až na ulici mezi bezdomovce, kde také vyhasl jedno odpoledne jeho život. Co udělá Gina, když zjistí, že svým luxusním vozem nejspíš do někoho najela? A jak se zachová její muž Alan, renomovaný advokát? Zvítězí láska nebo chladný rozum? 

Do knížky jsem se hodně špatně začítala. Během několika prvních kapitol zaznamená děj téměř dvacet let, aby nás autor konečně uvedl do podstaty příběhu. Byť jde o českého autora, příběh byl zasazen snad do Itálie, konkrétní místo není určeno. Postavy mi absolutně nesedly. Byť se mi Gina zprvu zdála celkem sympatická, občas na mě působila jako sebestředná ženská, přestože byla vlastně ona vším vina. Alan Bort, její muž a vynikající advokát se v jistých situacích zachoval tak strašně hloupě a naivně, že by se tak snad nezachoval ani člověk, který do těchto situací vůbec nevidí. Přitom Alan to má vše denně před očima díky svému zaměstnání a přesto jedná jako hlupák. Nejspíš dokáže láska totálně zatemnit myšlenkové pochody.


Jak jsem zmínila na začátku, do knihy jsem se těžce začítala. V polovině se to zlomilo a zdálo se mi, že se příběh konečně rozjede a bude to prima čtení. Ale nebylo. Alespoň za mě ne. Děj se táhl, chyběl mu náboj, trochu živosti. Konec příběhu si v podstatě dávno před ním odvodíte sami, takže žádné překvapení vás nečeká. Jediné, za co dávám palec nahoru, je poselství, které si z knihy odnesete. A sice, že brát spravedlnost do svých rukou se nevyplácí. A také, že nelze všechny bezdomovce házet do jednoho pytle a pohrdat touto skupinou lidí. Protože na ulici se může ze dne na den ocitnout opravdu každý z nás. 

Nevím, zda knihu doporučit či ne. Možná vás zaujme, možná také ne, vyzkoušejte sami. Já jsem od autora četla ještě Dopis do ticha a také mě úplně nenadchl, byť se mi teď ve srovnání se Střípkem malachitu líbil víc. Snad jsem si jenom já nesedla se stylem autora a vy budete spokojení.

O autorovi:
Autor je vlastním jménem Zdeněk Šťastný. Narodil se 20. ledna 1956 v Uherském Hradišti. Od školních let žije v Praze a od roku 1999 v Kanadě. O svém psaní říká, že múzy ho navštěvují jen z čiré zvědavosti. Z. Hanka získal díky tomu zkušenost s jevištěm, amatérským filmem, byl aktivním členem hudební skupiny a rád maluje. Psát začal během studentských let drobnými povídkami. Soubor ‚Rozhovory s oblohou‘, který nikdy nebyl publikován, vycházel z jeho horolezecké činnosti. 
Rozhodl se pro studium medicíny, po ukončení studia pracoval v nemocnici Kadani, později v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí jako novorozenecký lékař. V roce 1991 přijal místo ředitele zdravotnického zařízení v Praze, vyučoval na zdravotnické škole Lékařské fakultě University Karlovy a byl členem redakční rady populárního časopisu pro zdravý životní styl. Okolnosti ho později zavedly do Kanady. Profesionálně se specializuje na pohotovostní medicínu a zásah prvního kontaktu. Příběh Partitura pro srdce se opírá o autorovu osobní zkušenost, třebaže nejde o autobiografii v dokumentaristickém smyslu. 
Vedle autorských knih Zdeněk Hanka přeložil z angličtiny thriller Twilight Petera Jamese (Příšeří, Naše Vojsko 1993) a společně s Marií Koubovou přeložil práci Rosemary Gladstar, Herbal Healing for Women (Přírodní léčba pro ženy, TOK-Eminent 1995).


Hodnocení: 69%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Alpress. Knihu můžete zakoupit zde.

4 komentáře:

  1. Pěkná recenze, ale očividně nic pro mě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro tebe určitě ne, Míšo. I já jsem celkem zklamaná, ale to se tak někdy stane :)

      Vymazat
  2. Pocit z knihy je vždycky subjektivní a ovlivněný spoustou faktorů. To je jasné. Mně zrovna se knížka líbila. Všech osm, které jsem od autora četla. Tak jako lidé kolem nás jsou rozumní i hloupí, tak také literární postava může jednat hloupě. A ten zdlouhavější úvod tam byl kvůli pochopení postavy Hrbáče, si myslím.
    Mně spíš vadí, že je příběh klasifikován jako román pro ženy. Pak má člověk očekávání, která nejsou naplněna. To samé u Dopisu do ticha. Já bych to dala do "škatulky" společenská próza. Nebo tak podobně.
    Kdybyste, Šárko, měla trochu času a ještě chtěla dát Zdeňku Hankovi šanci, přečtěte si Partituru pro srdce. To je životní příběh autora, hlavní hrdina je jeho alter ego. Pak člověk ještě hlouběji pochopí poslání jeho knih.
    Mějte se hezky. A přeji hodně hezkých zážitků z četby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím Vás, Radko, máte pravdu, pocity z knihy jsou pouze a jen subjektivní a co se nelíbí jednomu, může nadchnout druhého a tak to má být. Já jsem četla Vaši recenzi a mám pocit, že jsme každá četla úplně jinou knihu. Prostě mi autorův styl nesedí. Není to vůbec o tom, mezi jaký žánr je kniha řazena, našla jsem ji dokonce i v detektivkách na jednom eshopu, navíc román pro ženy není můj prioritní žánr, takže nehledám v knihách tuny romantiky a podobně. Jen styl psaní mě vůbec neoslovil a zde ještě méně než V Dopise do ticha. V podstatě jsem neměla žádná očekávání, jen jsem chtěla zkusit, zda mi třeba tato kniha nesedne více. Bohužel ne.
      Děkuji za Vaši reakci a mějte se moc hezky :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥