pondělí 5. června 2017

Recenze – Anna zachraňuje svět

Autorka:                      Michaela Štěchová
Nakladatelství:         Ikar
Rok vydání v ČR:     2017
Počet stran:                160

Anotace:
Mladá dobrovolnice Anna přijíždí učit angličtinu do lombocké školy v Indonésii, kterou podporuje nezisková organizace z Evropy. Přitom se potýká se svérázným smyslem pro realitu zdejších obyvatel a pár dní předtím ještě s chaosem a kulturními rozdíly na sousedním hinduistickém Bali. Vysněný ostrovní ráj, jak ho známe z pouťových letáků, je mimo turistická ghetta natolik jiný, že nastalá absurdita v očích mladé Evropanky nemůže být větší. Svižně a vtipně napsaná próza Michaely Štěchové nabízí otázku, jestli v Indonésii může existovat láska, která ostrovy přenáší, a jestli se nakonec rozvojová pomoc ze Západu nedá konzumovat stejně jako cokoliv jiného…

Anna se díky neziskové organizaci vydává jako dobrovolnice do Indonésie, konkrétně do Lomboku, aby místní děti učila angličtinu. Protože v Lomboku právě trvá postní měsíc ramadán s následnými oslavami, tráví svůj prozatímní čas na sousedním Bali. Není to pro ni vůbec jednoduchá situace. Ocitla se v úplně odlišné kultuře s některými, pro ni nepochopitelnými, zvyky. Hlavně v oblasti hygienických návyků v Indonésii má Anna pocit, že se přizpůsobit rozhodně nedokáže. Jejím průvodcem se stává mladý Made a Anna tak zkoumá okolí na ostrově, které je úžasné. V září ji konečně čeká přesun do Lomboku a vyučování jazyka. Také zde je Anna zpočátku rozčarovaná, ovšem dokáže si naklonit děti na svou stranu. Nakonec se do Indonésie naprosto zamiluje.


Máte chuť také poznat daleké, exotické kraje a jejich kulturu alespoň prostřednictvím knižního příběhu? Potom sáhněte po této žluťoučké krásce. Mladá autorka nám ve svém krátkém příběhu líčí život na ostrově Bali a sousedním Lomboku. Vtipně čtenářům předkládá situace, které by nám v té konkrétní chvíli asi moc k smíchu nebyly. Ovšem jako klasičtí turisté bychom je ani neměli příležitost zažít. V turistických resortech toho člověk z kultury cizí země pozná opravdu jenom minimum. 
Vtipné a svižné pojetí přidává příběhu na čtivosti. Rozhodně však v knize najdete i hlubší myšlenky. Autorka ve své próze mimo jiné zmiňuje okolnosti západní pomoci obyvatelům těchto krajů. A rozhodně její zamyšlení není od věci. Kromě cestopisných pasáží, vás čeká v knize i menší dávka romantiky.
Můj nejhlubší zážitek představuje opět koupelna. Jelikož jsem pohrdla dovolenkářskými ghetty, vykonávám hygienu hezky po indonésku. Z jednoho rohu se na mě dívá oko tureckého záchodu. Hned vedle spočívá mandi – nádrž s vodou, která vypadá trochu jako vana pro trpaslíky, ale bez odtoku. A na kraji mandi leží plastová miska gayung. Před prvním použitím jsem musela zahanbeně požádat pokojskou, aby mi vysvětlila, jak tahle sestava vlastně funguje. Prohlížela si mě nejdřív nechápavě, jako bych právě slezla ze stromu a prvně spatřila civilizaci. Po chvíli se jí však ve tváři zablýsklo něco jakou soucitný výraz a jala se mi dobráckým tónem vysvětlovat, kterak se tu vykoupat nebo vykonat potřebu bez újmy.
Tuto útlounkou knížečku zhltnete za pár hodinek, možná za jeden večer. Kniha má pouhých 160 stran a poměrně velké písmo. Navíc je malého formátu. Jako příjemné, oddechové čtení určitě můžu doporučit. 

O autorce: 
Michaela Štěchová vystudovala bohemistiku na FF UK, žije v Německu a pracuje s předškolními dětmi. K Indonésii se dostala skrze balijský tanec, jímž se roky intenzivně zabývala. Tamní kultura ji postupně uchvátila natolik, že jí věnovala i svou prozaickou prvotinu.





Hodnocení: 78%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji autorce knihy Míše Štěchové. Zde si můžete vybrat, kde knihu zakoupíte.

4 komentáře:

Děkuji za tvůj komentář ♥