pátek 15. ledna 2016

Recenze - Druhá dcera

Autorka:                     Lauren Willig
Překlad:                      Anna Polanská
Nakladatelství:        Omega
Rok vydání v ČR:    2015
Počet stran:              288

Anotace:
Rachel Woodleyová vyrůstala s rodiči, kteří se navzdory své chudobě snažili žít na úrovni. Nyní pracuje ve Francii jako vychovatelka. Jednoho dne dostává zprávu, že její matka zemřela, a svíraná žalem se vrací zpátky do rodného městečka v Anglii, aby mohla vyklidit chalupu, v které matka žila. Při úklidu najde na výstřižku z londýnského společenského časopisu fotografii svého otce, datovanou tři měsíce zpátky. Ale vždyť jí řekli, že její otec dávno zemřel!

Rachel Woodleyová pracuje ve Francii jako vychovatelka tří dětí jedné hraběcí rodinky. Jednoho dne obdrží telegram, ze kterého se dozví, že její matka onemocněla chřipkou. Telegram se k Rachel dostane pozdě, a přestože se vydává okamžitě na cestu domů do Anglie, matku už živou nezastihne. Po matčině smrti se musí Rachel vystěhovat z domku, ve kterém bydlely. Při vyklízení najde pod matčiným polštářem výstřižek ze společenského časopisu. Je na něm muž s mladou ženou. Muž, který je velmi podobný Rachelinu mrtvému otci. Není mu jen podobný... Je to on. Jinak by si přece matka výstřižek neschovala. A snímek je poměrně čerstvý. Rachel otce poznává také podle jizvy na bradě ze staré fotografie, kterou měla matka schovanou. Navíc se dozvídá, že její otec je významný šlechtic a ne botanik, jak si pamatuje z raného dětství. A mladá žena na snímku je jeho dcera Olivie. Rachel nemůže uvěřit vlastním očím. 
Zmatená Rachel se vydává do Oxfordu za strýcem Davidem, který měl na starosti  matčinu pozůstalost. Zároveň se vyptává na svého otce. U strýce se náhodně seznámí se Simonem Montfortem, který vyslechne Rachelinu situaci. S jeho přičiněním se vrhá do bláznivého plánu, jak se do blízkosti otce dostat, promluvit s ním a případně se mu pomstít za všechny ty roky, které prožila ve lži. Musí se seznámit se svou nevlastní sestrou, to je jediná možnost, jak se otci přiblížit. A tak se mezi londýnskou smetánkou objevuje Vera Mertonová, půvabná, světaznalá Simonova „údajná“ sestřenice.



Román Lauren Willig se odehrává převážně v Londýně roku 1927. Ve vzpomínkách hlavní postavy Rachel se dostáváme několikrát do doby o třiadvacet let zpět, do jejího dětství. Je to zajímavý, čtivý, i když lehce předvídatelný příběh. Jediné, co mě moc nebavilo, byly popisy večírků a rozhovory rozmazlených mladých lidí z bohatých rodin, které na večírcích probíhaly. Kniha má krásnou obálku a celkově je kvalitně zpracovaná. V zadní části knihy jsou uvedeny vysvětlivky některých názvů a pojmů, které se v příběhu vyskytují a jsou označeny malými čísly. Drobným(i když, jak se to vezme) nedostatkem je místy špatný překlad, kostrbaté věty a hrubky.

Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst nenáročný, oddechový román, u kterého nemusí přemýšlet, ale jen v klidu vnímat příběh mladé, ostýchavé, chudé ženy, která se dokázala proměnit v okázalou dámu společnosti z vyšších kruhů.

A ta samotná fotografie... Na fotografii byl a nebyl její otec. Byl vysoký jako on, to ano, se světlými vlasy, které po něm Rachel nepodělila, a s hlubokýma šedýma očima, které podědila. Měl brýle se zlatými obroučkami a stál mírně nahrbeně.
Dokonce si všimla i náznaku jizvy na bradě. Vzpomínala, jak jako malá přejížděla po otcově jizvě prsty a zkoumala její zvláštní tvar.
Ale tento muž byl starší. Starší, než kolik kdy bylo jejímu otci. Ve skutečnosti byl tak starý, jako kdyby stále žil. A byl oblečený tak, jak ho Rachel nikdy neviděla, do večerního obleku, s bílou šálou kolem krku a vysokým kloboukem na hlavě, na prsou se mu leskla řádová stužka a ruku mu objímala mladá žena se světlými vlasy.

Autorka:
Lauren Willig se narodila v roce 1977 ve Filadelfii. Studovala historii na Yaleově univerzitě a také práva na Harvardu. Po ukončení vysoké školy pracovala v renomované právnické firmě s dvousetletou historií Cravath, Swaine & Moore, ale po nějakém čase se rozhodla plně věnovat literární tvorbě. První knihu vydala v osmnácti letech a odstartovala jí zatím dvanáctidílnou sérii Pink Carnation. Kromě tohoto cyklu vydala i několik samostatných příběhů, z nichž nejznámější jsou romány Ashfordská aféra a Druhá dcera. 
Lauren Willig je nositelkou několika prestižních literárních ocenění.



Hodnocení: 4/5 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega a knihkupectví Knihy Dobrovský.


5 komentářů:

  1. Kniha vypadá zajímavě, není to sice typ knížky, kterou bych četla, ale minimálně o tom budu uvažovat. Moc hezká recenze! :) A máš naprosto úchvatné fotky. :o :)
    http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Teda, podle obálky bych vůbec netipovala, že se jedná o takovýhle příběh. Ale i tak se mi kniha docela zamlouvá. Poohlídnu se po ní :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to pěkné čtení, jako oddechovou knížku určitě můžu doporučit :)

      Vymazat
  3. To zní velmi dobře :) Podívám se po ní :)
    Jedna kdyby si se chtěla podívat můj blog je hpandgw.blog.cz

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář ♥