pondělí 22. května 2017

Recenze – Tajemství hřbitova Crossbones

Autorka:                    Kate Rhodes
Překlad:                     Zdeněk Gazur
Nakladatelství:       Omega
Rok vydání v ČR:   2017
Počet stran:              327

Anotace:
Seznamte se s Alicí Quentin, londýnskou psycholožkou s rodinným tajemstvím, která se ocitne ve středu děsivé série vražd. Alice Quentin je psycholožka s bolestnou rodinnou minulostí, ale je chytrá, schopná, má dobrou práci a hezkého přítele. Nyní má napsat posudek na vraha, který bude propuštěn z vězení. Vrcholem jejích dnů jsou dlouhé běžecké výlety Londýnem, při kterých zapomene na komplikované vztahy se svou matkou a bratrem a soustředí se jen na svůj dech. Dokud nenarazí na mrtvolu u bývalého hřbitova pro prostitutky Crossbones Yard. Rány na těle mrtvé ženy nesou rukopis Raye a Marie Bensonových, kteří mučili a zavraždili třináct žen, než byli konečně dopadeni a uvězněni. Pět z jejich obětí nebylo nikdy nalezeno. Všechno se odehrálo před šesti lety a poslední věc, po které Alice touží, je vrátit se do této špinavé stoky Bensonových zvěrstev. Ale když jí policie požádá o psychologický profil vraha nalezené dívky, že se několik let staré události vrací na světlo. Napínavá detektivka Kate Rhodes vás vtáhne do děje a pustí až na poslední stránce.


Hlavní postavou příběhu je psycholožka Alice Quentinová. Udržuje milenecký vztah s pohledným lékařem Seanem, ale nepřipadá si nijak šťastná a spokojená. Trpí klaustrofobií a je přímo závislá na běhání. V Alicině blízkosti žije také Alicin bratr, který trpí bipolární poruchou a závislostí na drogách. Jednoho dne poblíž hřbitova Crossbones objeví Alice mrtvolu mladé dívky. A není to jediná mrtvá, která se Alici připlete do cesty. Navíc sama Alice dostává výhružné anonymy a její bezpečí je ohroženo. Policie podezřívá dokonce Alicina bratra, že by mohl být do vražd zapletený. Alice tomu však odmítá uvěřit. Do jejího života vstupuje charismatický policista a Alice v sobě objevuje dosud potlačované city.

Kniha je označována jako dechberoucí, strhující psychologický thriller. Já s tímto označením nemůžu v žádném případě souhlasit. Kniha se četla poměrně dobře, to ano, ale dechberoucí a strhující? To vážně ne. Už i název je zavádějící, protože o hřbitov Crossbones v příběhu vlastně vůbec nejde. Pouze je tam nalezena mrtvá dívka. A dál už se hřbitova příběh vůbec netýká. Takže já jsem očekávala opravdu řádně napínavý a strhující děj, ovšem dostala jsem pouze lehkou detektivku doplněnou o romantickou linku jako z červené knihovny, kterou bych tedy právě v thrilleru klidně oželela. Za mě tedy zklamání a další díly série, pokud vyjdou,  určitě číst neplánuji.
V tu chvíli něco upoutalo moji pozornost. Dvě kovaná křídla bran, kterých jsem si nikdy předtím nevšimla, s desítkami stužek a proužků papíru vlajících z mřížoví. Pak jsem se letmo podívala na zem a endorfinové opojení okamžitě vzalo za své. Druhý pohled potvrdil, že se mé oči nemýlily. Na chodníku hned vedle mé nohy jsem spatřila něčí ruku. Byla menší než moje, natažená, jako by čekala, až jí někdo hodí pár drobných.
Přestože mně kniha nesedla, určitě ji můžu doporučit ostatním čtenářům. Netvrdím, že je příběh špatný. Udělejte si sami názor, spoustu ohlasů na knihu je kladných, tudíž třeba právě vás může kniha oslovit. Neočekávejte však žádné strhující dílo. Pokud hledáte poklidnější detektivku s romantickou linkou, potom bude Tajemství hřbitova Crossbones pro vás to pravé ořechové.

Dnešní recenze je poměrně krátká, ale nevím, co víc bych ke knize dodala. Plus si určitě zaslouží povedená obálka, za tu dávám ráda palec nahoru. Zato za překlad v žádném případě.

O autorce:
Kate Rhodes je britská spisovatelka kriminálních románů. Žije v Cambridgi. Dříve žila v Texasu a na Floridě, kde několik let pracovala jako učitelka angličtiny. Je autorka série detektivek s hlavní hrdinkou Alicí Quentin, které se odehrávají v Londýně. Kate pečlivě zkoumá skutečné příběhy a postupy forenzních psychologů, dokonce navštívila několik věznic a psychiatrických léčeben, takže její knihy nepostrádají erudici a přesnost. Teprve po návštěvě pitvy konstatovala, že některé věci bude lepší nechat na fantazii.

Hodnocení: 70%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega a knihkupectví Knihy Dobrovský. Knihu zakoupíte zde.

neděle 21. května 2017

Recenze – Magická džungle

Autorka:                     Johanna Basford
Nakladatelství:        Grada
Rok vydání v ČR:    2016
Počet stran:               88
Formát:                       254 x 254mm
Hmotnost:                 528g

Anotace:
Tentokrát vás autorka vezme na úžasnou expedici divokou džunglí. Následujte Johannu Basfordovou, a objevte zapomenutý svět exotické flóry a fauny čekající na pestré barvy a vaši fantazii. Probuďte stromové žáby, zářivé kolibříky, číhající tygry a hravé opice, najděte hrocha i  tajemnou okapi. Nechte svou představivost rozběhnout po klenbě listnatých stromů nebo se pusťte do vybarvování pestrých květů a tropických rostlin pod ní. Najděte si chvilku pro své omalovánky, odpočinete si, přijdete na jiné myšlenky a vytvoříte něco krásného podle vlastních představ.


Omalovánky Johanny Basford mám moc ráda, patří určitě mezi mé nejoblíbenější autorky omalovánek. A Magická džungle u mě nejspíš obsadí první místo. Ilustrace jsou vážně úžasné. Momentálně nemám moc času vybarvovat, ale těším se, že ze zimním obdobím to napravím a vrátím se právě k této ilustrátorce.

Magická džungle je brožovaná kniha s oboustrannými obrázky. Papír je velice příjemný, dostatečně silný a pastelky po něm krásně kloužou. Vybarvování vám potom přináší očekávaný a vytoužený relax. 


Jelikož jde o ilustrace souhrně nazvané Magickou džunglí, kde jinde než v této knize můžete popustit uzdu fantazii a vytvořit bláznivé a magické barevné kreace.

Co dodat na závěr? Johanniny ilustrace jsou hodně detailní, ale nebojte se toho. Obrázky se vybarvují skvěle. Mám raději detaily než velké prázdné plochy. A Magická džungle patří bezpochyby mezi nejkrásnější omalovánky, které vlastním a už se těším, až se k nim ve volném čase opět vrátím.




O autorce:
Johanna Basford se narodila v roce 1983 ve Skotsku. Její ilustrace jsou ručně kreslené. Je autorkou Tajné zahrady, Čarovného lesa, Ztraceného oceánu, Magické džungle a vánočních omalovánek. Jejích omalovánek se ve světě prodalo víc než 20 milionů a s radostí je kupují milovníci a milovnice vybarvování v celé řadě zemí.


Hodnocení: 100%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Grada. Omalovánky si zde můžete objednat.

Až do poloviny srpna můžete s omalovánkami Grada soutěžit... KLIK NA SOUTĚŽ.

sobota 20. května 2017

Recenze – Jákobovy barvy

Autorka:                     Lindsay Hawdon
Překlad:                      Petra Krámková
Nakladatelství:        Domino
Rok vydání v ČR:    2017
Počet stran:               376

Jákob – napůl cikán, ze čtvrtiny Rom a ze čtvrtiny Jeniš. Vlastní prsty na rukou mu připadají cizí, nepoznává už ani svoji vůni.

Anotace:
Jákob, osmiletý cikánský chlapec, ze čtvrtiny Rom a ze čtvrtiny Jeniš, zůstal úplně sám v nacisty okupovaném Rakousku. Prchá lesem, na nohách boty z pytloviny potřísněné cizí krví, v jedné ruce kámen a v druhé dřevěnou truhličku jako jedinou upomínku na dřívější život. Prchá zběsile a zoufale, plný strachu a zbaven všech nadějí.
Už se naučil rozpoznat, kdy může cizímu člověku věřit a kdy se musí mít na pozoru. Dovede přečíst znamení, která mu dává příroda; ví, kdy se skrýt a kdy utíkat dál. Umí běžet s větrem i schovávat se ve stínech. To všechno ho naučil táta. Ale teď je táta pryč. I máma a sourozenci. A tak Jákob dál dělá to jediné, co může: utíká a skrývá se, pronásledován strašlivými vzpomínkami.
Lindsay Hawdon napsala silný román, jehož děj je rozprostřen do sedmnácti let a tří zemí: Anglie, Rakouska a Švýcarska. Na pozadí tragického příběhu malého Jákoba sledujeme osudy tří generací z naprosto rozdílných společenských vrstev a prostředí, abychom se společně s naším osmiletým hrdinou pokusili nalézt naději tam, kde už žádná naděje nezbyla.

Děj příběhu se odehrává ve třech časových rovinách. V jedné, ve třicátých letech minulého století, poznáváme Jákobovy rodiče ještě coby děti. Angličanku Lor pocházející z bohaté rodiny a chudého cikánského chlapce Javiho. Shoda těžkých životních okolností oba mladé lidi zavede do psychiatrického sanatoria, kde započne jejich životní pouť.

Další časová rovina se odehrává v roce 1943, kdy se seznamujeme s Lor a Javim už v rolích  rodičů tří dětí, Jákoba, Elizy a Malutkého. Autorka nám líčí hrůzy druhé světové války, především tedy romského holokaustu a jeho dopad na romskou komunitu.

A poslední časovou linií, odehrávající se během roku 1944, nás provází sám Jákob, osmiletý vyhublý chlapec, který prchá před nacisty. Pod ochranná křídla si ho vezme starý obětavý Markus v okamžiku, když už Jákob ztrácí sílu bojovat o život. Měl rodiče, měl sestru a bratříčka a teď je na všechno sám, malý a slabý. Touží ještě vůbec přežít?



Upřímně vám povím, že se mi kniha nečetla vůbec lehce. Nejen kvůli prolínání několika časových linií, na to si člověk postupem čtení zvykne, a navíc každá kapitola je označena letopočtem a místem, kde se děj odehrává. Ale hlavně námět knihy vás dostane do nelehkého rozpoložení, a čím víc se budete blížit ke konci, tím hůře se budete cítit. Protože tušíte, co nejspíš nevyhnutelně přijde. Autorka si nebere servítky a předkládá nám období romského holokaustu v celé své syrové skutečnosti. Místy jde opravdu o drsné čtení. Ale nebojte se, nenese se v takovém duchu úplně celý příběh, spoustu pasáží je naopak vyprávěno až poetickým jazykem. Jákob nás zavádí do světa barev. Ovšem poslední část knihy je tvrdá, drsná, syrová a emotivní. Nebrečela jsem jenom díky tomu, že jsem knihu dočítala ve vlaku mezi lidmi. Přesto i nyní při psaní recenze, se kterou se velmi peru, a v odstupu několika dnů, mám stále doslova husí kůži.

„Můžeš-li, utíkej,“ učili ho. Te den, cha, te maren, denaš. Dávají-li ti jídlo, ber, bijí-li tě, utíkej. Tichá prosba. „Vždycky utíkej, dokud to půjde.“ A ačkoliv je teprve malým chlapcem, ví, co to znamená.

Jákobovy barvy jsou autorčinou prvotinou a já jí za ni tleskám, protože napsat napoprvé právě takové náročné dílo, to opravdu klobouk dolů. Možná budete mít během četby pocity podobné mým. Nevěděla jsem, jestli se mi kniha vůbec líbí, jestli ji opravdu vnímám tak, jak autorka zamýšlela. Ovšem po dočtení, kdy vám do sebe všechny části a náznaky v příběhu zapadnou, všechno se vám to rozleží, si nakonec zdeptaní řeknete „tak to je mazec“, a určitě knihu budete doporučovat všem ostatním jako já. Období holokaustu bylo opravdu příšerné, děsivé a s lidmi, včetně i těch nejmenších dětí, bylo zacházeno jako s dobytkem, ba daleko hůře. Nelze na tu dobu zapomenout, protože ti lidé si to skutečně vytrpěli, zemřeli a je úplně jedno, jestli byli bílí nebo snědí. 

Příběh je rozdělený na pět částí a kapitoly označené letopočty a místem děje pro lepší orientaci, jak už jsem zmínila. Jákobova dějová linie je vyprávěna v první osobě, o to víc vás pohltí. Přestože jde o malého chlapce, dokážete se do jeho pocitů dokonale vžít.

Co dodat závěrem. Nedokážu dost dobře popsat, co po dočtení knihy cítím. Rozhodně velký smutek. Jsem toho plná, ale nechci prozradit víc, než je třeba. Raději si knihu přečtěte sami. Musím také pochválit nádhernou obálku. Všimněte si bílého stromu ve tvaru písmene ypsilon. Po přečtení tohoto příběhu se vám nejspíš navždy, anebo na hodně dlouhou dobu vryje do paměti, to mi věřte. Dále bych ráda vyzdvihla vynikající překlad paní Krámkové. Nemá chybu. Kniha se povedla opravdu ve všech směrech a já ji rozhodně doporučuji. Jenom se připravte, že ji nezhltnete za dva dny. Je to těžké čtení a vyžaduje více času. Alespoň já jsem to tak vnímala a četla jsem ji několik dní.

O autorce:
Lindsay Hawdon propadla cestování už v osmnácti letech. Po dokončení školy strávila následující tři roky vandrováním po Evropě, Indii a Africe. Cestovala stopem a přespávala pod stanem, kde se dalo. V roce 2000 začal v The Sunday Telegraph vycházet její sloupek nazvaný Angličanka na cestách a udržel se po celých sedm let. Během té doby procestovala všechny kontinenty, prožila chvíle v různých krajích a klimatech a psala příběhy o svých zážitcích a lidech, se kterými se na cestách setkala.
Zkušenosti, které nasbírala, skvěle zúročila při psaní své prvotiny, románu Jákobovy barvy. Vytvořila příběh, který se svým dějem rozpíná od poválečných let první až po temné roky druhé světové války a zavádí čtenáře hned do tří států – Anglie, Švýcarska a Rakouska. Jako téma si zvolila historicky nepříliš často zmiňovaný romský holocaust. Jejím hrdinou se stal osmiletý Jákob, malý cikánský chlapec, který osaměle prchá lesem, vydán napospas zlu a zcela závislý na dobru, je-li mu poskytnuto.
Psaní Jákobových barev inspirovalo Lindsay Hawdon k podpoře charitativní organizace War Child.

Na stránkách nakladatelství Domino najdete také rozhovor s autorkou.

Hodnocení: 95%

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Domino. Knihu si zde můžete objednat.